Proč jedničkáři pracují pro trojkaře, Robert T. Kiyosaki
R. Kiyosaki patří mezi mé oblíbené spisovatele, čel jsem od něj již v minulosti jeho nejznámější knihu Bohatý táta, chudý táta a knihu o multi-level marketingu. Pro ty z vás, kteří toho autora neznají, tak se jedná o původem Havajana, který se v mládí vzdělával u táty svého nejlepšího kamaráda (nazývá ho bohatý táta). Tento muž ačkoliv neměl žádné akademické vzdělání jako Kiyosakiho pravý otec, vlastnil mnoho obchodů, podniků a nemovitostí. Kiyosaki prošel jako pilot válkou ve Vietnamu a pak po vzoru svého bohatého táty tvrdě pracoval na svých byznysech. Několikrát zkrachoval a byl i donucen žít jen v obytném autě. Po nějaké době ale vybudoval ohromné impérium obsahující ropné vrty, doly a tisíce investičních nemovitostí. Před padésátým rokem svého života si mohl dovolit odejít do důchodu a žít jen z příjmů ze svého cacheflow. V posledních dvou desítkách let se hodně věnuje vzdělávání podnikatelů a zvyšování finanční inteligence svých posluchačů.
Knika „Proč jedničkáři pracují pro trojkaře a dvojkami pro státní správu“ se mi zatím z jeho knih líbila nejvíce. Vzhledem k tomu, že je psaná v roce 2013 je v ní mnoho aktuálních problémů, se kterými se lidé v USA, ale potažmo v celém vyspělém světe setkávají.
Jak už samotný název knihy naznačuje, autor se hodně obouvá do tradičního systému vzdělávání a motivací dětí ve školách. Dobře se uč, vystuduj vysokou školu, najdi si stálou práci s co nejvíce výhodami. To jsou často slýchaná slova od rodičů na celém světě. Bohužel takto to nefunguje. Vysoké vzdělání není ani trochu zárukou bez problémového života, jistoty příjmů či dokonce finanční svobody. Podle průzkumů se finančním vzděláním na školách prakticky nikdo nezabývá. Bohužel se pak nemůžeme divit, že prudce stoupá zadluženost domácností, exekucí, osobních bankrotů. Naprostá většina lidí nemá ani malou představu o tom co to jsou pojmy jako cacheflow, RPSN, daňové úlevy, ROI, investiční fondy, pasivní příjmy, příjmy z porfólia, akcie, obligace. Bohužel v dnešním rychle měnícím se světě, kde vaše schované peníze na účtech se super úrokem užírá ještě větší inflace a počínání bank a vlád může tyto vaše úspory velice rychle znehodnotit, v tomto světě jsou úspěšní lidé, kteří mají nejen akademické vzdělání, ale hlavně to finanční. Zajímavé pořekadlo: Dejte podnikateli dolar a udělá z něho sto dolarů. Dejte úředníkovi sto dolarů a udělá z něho jeden.
Čtyři gorily čekají
Vlády a centrální banky rychle tisknou další peníze, jen aby ekonomika šlapala a země byla konkurence schopná. Bohužel tyto peníze nejsou kryté žádnou reálnou hodnotou, inflace (znehodnocování) stoupá. U těch šťastnějších čísla na bankovních účtech stoupají, bohužel ale jen naoko. Reálná hodnota je jinde. Proč v USA před padesáti lety byl průměrný plat sto dolarů a dnes je to několik tisíc dolarů. Má v takovém případě vůbec smysl spořit? Takovéto otázky si Robert v knize pokládá a na různých příkladech dochází k zajímavým závěrům.
V budoucích desetiletích na nás a naše děti čekají velké problémy. Podívejme, jaké to jsou …
- Problém stárnutí: Je dost možné že se díky moderní medicíně budeme běžně dožívat sta let. Kolik si myslíte, že byl průměrný věk dožití před 80 lety? Padesát let! Myslíte si, že je to za současného stavu, kdy celá populace stárne a mnoho lidí se dožaduje toho, že chce jít na zasloužený důchod (příklad mentality nároků). Bohužel ale není ekonomicky udržitelné aby slábnoucí část ekonomicky aktivních lidí tyto “nároky” uspokojila. Se stárnoucí populací se úzce váže problém výplaty nákladů na zdravotní péči a důchody pro seniory. Neboli zdravotního a sociálních pojištění, které je prosociálně cíleno od ekonomicky činných k ekonomicky nečinným a to je z pohledu stárnoucí populace neudržitelné.
- Zrychlující se zadlužení státu: V roce 2000 byl státní dluh USA 5 biliónů dolarů, nyní je to 16 biliónů. Bohužel nezodpovědným chováním odsouváme a velice zvětšujeme problém na následující desetiletí, kdy může rychle dojít k velkým bankrotům státních ekonomik.
- Nová ekonomická krize: Sir Edmond Burke řekl “Ti, kdo se neponaučili z chyb minulosti, jsou odsouzeni k tomu je opakovat.” Proto doporučuji si přečíst něco o velké hospodářské recesi z roku 1929 v USA a německé hyperinflaci. Budiž nám příkladem ti, kteří z ní vyšli jako vítězové. Uvědomme si, co udělali tyto recese s penězi střadatelů a jak dobře z toho vyšli majitelé komodit a realit.
- Vyšší daně: Kdykoliv centrální banky vytisknou nové peníze s vizí podpory konkurence schopnosti a ekonomiky státu stanou se dvě věci: Zvýší se daně a vzroste inflace (znehodnocení peněz). Mimo to je dobré si uvědomit, jak velké odvody a daně platí zaměstnanec (dosti), jak s nimi může pracovat živnostník využívající různé úlevy. Jak podnikatel a investor mající zainvestované peníze do aktiv, které si dává do svých výdajů. Může to vést až tak daleko, že například Steave Jobs si vyplácel plat jen jeden dolar. Mohl si to dovolit, protože měl jiné druhy příjmů, které jsou mnohem méně zdaněny (nebo dokonce vůbec)
Mentalita nároků
Bohužel velice lidí má tzv. mentalitu nároků. Asi také často slýcháte věty: já jsem pracoval u policie, armády XY let a teď mám nároku na výsluhy, rentu. Mám nárok na odstupné, když jsem tolik let dělal v managementu. Mám nárok na to jít už do důchodu, ať na mě pracují mladí, mám odpracováno 40 let. Ať se o mě postará stát. Ať to zaplatí bohatí, přeci mají tolik peněz.
Asi si dokážete představit, jak různé renty, výsluhy, odstupné, podpory, atp. dokážou zamávat se státním nebo firemním rozpočtem. Například ve Philadephii na 5000 aktivních státních pracovníků připadá 3000 vysloužilých, kteří mají nárok na nějaké výsluhy. Bohužel pak město nemá peníze na přijímání nových, protože musí platit ty, kteří již nepracují.
CashFlow kvadrant
R. Kiyosaki často prezentuje svůj cacheflow kvadrant. Kvadrant zaměstnance, živnostníka, majitelé firem a investora. Každý z nich má příjem z jiných druhů práce. Zaměstnanec a živnostník ze svého příjmu, který je přímo úměrný strávenému času. Majitelé firem a investoři pak mají své příjmy z portfólia a pasivní příjmy ze svých aktiv. Vysoké daně (v USA) platí právě ti s vysokými příjmy ze své práce. Pasivní příjmy a příjmy z portfólia jsou naopak zdaněny mnohem méně. Proto zvyšováním daní naopak nejvíce zatížíme střední vrstvu ne ty opravdu bohaté
