Psychovzorce Davida Grubera

david gruberNa dovolené jsem se začetl do kniho od Dalea Cornegieho - Jak získávat přátele a působit na lidi. Od pana Cornegieho jsem četl před nedávnem jednu pěknou knihu o motivaci a tak jsem si byl jist, že mi i tato kniha přinese mnoho zajímavých informací. Přesto, že originální vydání knihy Jak získávat přátele a působit na lidi je již téměř sto let staré, byl jsem až překvapen, jak jsou uvedené příklady, informace a ukázky stále aktuální a poučné. Kniha je tvořená množstvím ukázek a aplikací uvedených rad a domnívám se, že právě díky tomu praktickému použití se stala světovým bestsellrem na desítky let.

Když jsem začal psát tuto recenzi, zjistil jsem, že už jen doplněný obsah a komentáře knihy od pana Davida Grubera (http://www.gruber.cz/) jsou natolik zajímavé, že už jen to vydá na samostatný článek. Proto Vás seznámím v tomto článku s několika jeho názory, výzkumy a závěry.

Profesionální koncentrace

Koncentrace je jednou z nejdůležitějších součástí všeho co děláme. Myšleno tím koncentrace jako vědomého soustředění na nějaký objekt. Koncentrace je také velmi důležitou (možná to nejdůležitější) součástí našeho úspěchu. Rozsah koncentrace je omezen, jeli v poli naší koncentrace jeden objekt, není tam již místo pro jiný. Asi se vám tedy často stává, že výsledky vašeho snažení nejsou takové, jaké byste chtěli. Často za to může míra vaší koncentrace.

Velice mě zaujal vzorec koncentrace, respektivě jeho složky a možnosti s nimi pracovat. Podle pana Grubera je naše koncentrace složena ze 4 přísad: kladné zaujetí (z+), záporné zaujetí (z-), návyk (N) a vůle (V). čím vyšší jsou dané hodnoty, tím lepší je naše koncentrace a potažmo i úspěch jistější. Pozor ale, například zaujetí může nabývat také záporných hodnot. Například může strach ze selhání (záporné zaujetí) u nás vyvolávat lepší koncentraci. Naproti tomu, pokud nám je daná věc ukradená, je zaujetí blízké nule a koncentrace bude proto malá. Poté jsou zde veličiny návyk a vůle. Míra návyku je úměrná s naší praxí, například to může být jak jsme zvyklí studovat a vzdělávat se. V případě, že se pravidelně vzděláváme, je návyk (N) nejspíše vysoký. Poslední veličinou je vůle (V). Ta nám udává, jak jsme cílevědomí a vytrvalí si jít za svým. Zde je výsledný koncentrační vzorec K = (|Z+| + |Z-|) * (N + V) Vzhledem k matametickým operacím si můžeme povšimnout, že samotná jedna nebo druhá strana součinu k úspěchu nestačí. Například nestačí být cílevědomí (V), mít návyk (N) ale zároveň nemít záporné ani kladné zaujetí . Na různých příkladech v knize David ukazuje, jak vzorec pracuje.

profesionalni koncentrace 

Například si podle vzorce můžeme ujasnit, proč školák dostane pětku za nenaučenou básničku ve škole a ještě ten ten je schopen si bezpečně zapamatovat sprostou říkanku a odrecitovat ji mezi kamarády. Byť se jeho návyk, schopnost učit se určitě nezměnili, tak levá strana vzorce, zaujetí bylo naprosto jiné. Ve škole si řekl jedna pětka mě nezabije, ale mezi kamarády se vytáhne velice rád. Jo kdyby měl třeba strach, že se zesměšní před třídou (velké Z-) nebo by se chtěl předvést před kamarádkou (velké Z+). To byste viděli hned jiný výsledek.

Zjišťovací a zpětně poznávací paměť

V této části autor naráží na špatně postavený systém školství a jeho nesprávné testování. Zkoušející často zkouší naší malou zjišťovací paměť, která je velmi kapacitně omezená a to i přes to, že vědomosti jsou často v té mnohem větší zpětně poznávací. Znáte to, typické jsou otázky jako vyjmenuj mi, jaké znáte druhy … atd. Školství se tváří, jakoby bychom se v praxi nemohli podívat do příručky. Zjišťovací paměť se během krátké doby zaplní a pak funguje na principu něco vyhoď, aby bylo místo na jiné. U stůdentů na VŠ to pak mezi zkouškami často vypadá jako nalej-vylej strategie.

Zpětně poznávací paměť je proti té zjišťovací prakticky kapacitně neomezená. Bohužel, ale přístup do této paměti není tak jednoduchý jako u zjišťovací. Informace jsou totiž uložené v podvědomí. Uvedu příklad pro představení rozdílu mezi těmito druhy paměti. Skupina přítel se sejde v podvečer u stolu a někdo navrhne: Pojďte si vykládat vtipy. Drtivá většina lidí mávne rukou a řekne, že si na žádné nevzpomene. Když aspoň jeden člověk bude mít uložený vtip ve své zjišťovací paměti, bude ho schopen říci. Pak je reakce okolí téměř vždy: já ten vtip znám. To přišla na řadu zpětně poznávací paměť. V danou chvíli jsou lidé často schopni přidávat další vtipy nebo říci, že ten vtip vlastně znají trochu jinak. To je ukázka přístupu do zpětně poznávací paměti. To je nápověda, jak můžeme cíleně přistupovat do naší zpětně poznávací paměti. Více o využívání a přístupu zpětně poznávací paměti se můžeme zajisté dozvědět v jeho kurzech racionálního a rychlo čtení, potažmo zapamatování.

efekt ledovce - vedomi a podvedomi

Psychická teorie relativity

Psychycká teorie relativity říká: mozek nereaguje kladnými ani zápornými emocemi, na absolutní kvalitu naší vnější či vnitřní situace, ale na její zhoršení či zlepšení vůči nějaké základně.

Základnou často bývá nedávná minulost. Pochopíme-li psychyckou teorii relativity, jsme schopni s naší základnou hýbat podle potřeby a tím i měnit hladinou našeho štěstí. Sami si do velké míry autosugestivně navozovat stav našeho vnímání. Není to krásná představa? Tato kapitola mě obzvláště zaujala. Opravdu je zajímavé si uvědomění, že pocit štěstí se blíží spíše než nějakému setrvalému stavu změně toho stavu. Aneb jak se říká, člověk by nemohl pocítit radost, kdyby nezažil smutek. Základna smutek je zde patrná.

Uveďme si příklad s teorií psychycké relativity: kdy je smrt blízké osoby nejtěžší? Je to hned po úmrtí. Proč tomu tak je? Protože si náš mozek bezprostředně porovnává stav smrti se základnou žije. Po delší době je to již setrvalí stav. Základna žije tam již prakticky není. Zajímavé bylo také například tvrzení proč milionáři hrají v kasínech o velké sumy? Protože zoufale hledají základu “hrozící chudoba”, bez této základny by je jejich peníze netěšili.

Opozice podvědomí

Psychovzorec opozice vědomí nám říká asi toto: Čím více tlačíme vědomě organismus do něčeho a čím větší má tato činnost pro naše vědomí význam, tím více tlačí podvědomí náš organismus do činnosti opačné.

Představme si například, že nás čeká rozhovor s kamarádem, většinou žádný problém, na rozhovor se těšíme, nijak se z něj nestresujeme a rozhovor bez problému zvládneme. Pak si ale představme, že nás čeká důležitý rozhovor s investorem pro náš podnikatelský plán. Většina lidí by byla z tohoto rozhovoru pěkně vystresována. Naše vědomí říká “musíš to zvládnout, nesmíš selhat, je to velmi důležité”. Bohužel ale z psychologických výzkumů bude naše podvědomí tlačit v opačném směru. Začneme se potit, třást, mít trému a budeme rádi až to konečně bude za námi a výsledek u většiny lidí bude nic moc. V takových důležitých životních situacích, kde je potřeba dobré soustředěnosti, koordinace pohybů, vystupování těla, řečnické schopnosti, je dobré mít na paměti opozici našeho podvědomí.

Existuje několik fíglů jak pracovat s naším podvědomím, zde jsou: První možnost je snížit tlak, autosugestivně snížit důležitost dané události. Z “musím” na “chci”. Druhá možnost je tlačení v jiném směru, protitlak bude existovat, ale bude ve směru kde nám to nevadí. No a třetí nejzajímavější řešení je tlačit ve směru opačném. No a o této možnosti se můžete dočíst již sami v publikacích pana Grubera.



Přidejte komentář


Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.     OK   Další informace